Print this pagePrint separator font size little Font size medium Font size large  
  Project profile    
Nov.
18
2009

Popelka v češtině I

Posted by: Pavlina Jirkovska

Picture

Po prostudování různé literatury a shlédnutí DVD, napsali 2 žákyně vložené převyprávění Popelky.

Pohádka o Popelce

 

Byla jednou jedna dívka a jmenovala se  Popelka. Žila se svojí macechou a jejími dcerami na statku.  Dříve tam pobývala se svými rodiči. Ale maminka jí umřela a otec si  po nějaké době našel novou ženu. Ta  na něj byla velice zlá a brzy ho utrápila. Popelka zůstala sama a neměla nikoho komu by se mohla svěřit.   Macecha a její dcery byly na Popelku ošklivé a dávaly jí  samé těžké úkoly. Vymést  komín, přebírat  hrách a čočku. Naštěstí Popelka měla holoubky, kteří jí pomáhali. Ona  potom mohla jezdit na svém koni po lese.

Jednou si takhle vyjela  na  koni. Bylo to o každoroční  projížďce  královského dvora. V lese potkala prince s jeho družinou. Byla také zkušená střelkyně, a tak  trefila  šišku na stromě a ta dopadla na princův klobouk. Ten neváhal a rozběhl se za ní. Byla však mrštná a tak ji princ nechytil.

 Když se vrátila zpět na statek  viděla macechu jak povolává kočího, ať zajede do města pro zlaté spony, satén a jiné látky, neboť je král s královnou pozvali na ples. Kočí se zeptal Popelky co ona chce přivést  z města. Popelka se pousmála a řekla: ,,Třeba to co ti cvrnkne po cestě do nosu“. Kočí se vrací  z města na saních a spí.  I uvidí ho princ se svými druhy. Princ  vezme  kuš a trefí se do lískové větvičky s oříšky. Oříšky cvrnknou kočího do nosu.Vzpome-ne si na Popelku a  schová je pro ní a tento malý dárek ji také předá.

Popelka však brzy zjistí, že to nejsou obyčejné oříšky, ale kouzelné. Po celotýdenní dřině si vyšla do své skrýše postěžovat si své kamarádce – sově.Ta ji poradila, ať rozlomí první oříšek. Najednou z něj vypadl oděv pro mladého lovce. Nejdřív Popelka nevěděla k čemu je takový oděv dobrý, ale pak si vzpomněla, že král jejich země pořádá lov. Popelka se převlékla za lovce a vyjela na svém koni do lesa. Na obloze uviděla dravce, namířila kuš a sestřelila ho, a tak se stala králem lovu a od prince za odměnu získala vzácný prsten. Když se princ ptal, na jeho jméno, Popelka mu odpověděla  mu hádankou: Tváře umouněné od popela, ale kominík to není.  A jak otázku položila, rychle zmizela.

Za několik dní odjela  macecha s dcerami na plesa a Popelce bylo opět velice smutno. Také by ráda viděla prince. Šla tedy zase do své skrýše. Rozlomila druhý oříšek. Ten skrýval nádherné růžové šaty se závojem jako pro princeznu. Rychle se oblékla. Ve stáji stál osedlaný její kůň  a společně se rozjeli k zájmu. Když Popelka vešla do sálu, hudba přestala hrát a všichni hleděli jenom na Popelku. Princ byl krásnou princeznou okouzlen a celou noc tančil jenom s ní. Když se Popelka s princem loučila  zase mu dala hádanku. Klobouk, kamizola, luk a šíp, ale mladý lovec to není. Kdo tedy Popelka rychle vyběhla ze zámku, a jak utíkala ze schodů, ztratila střevíček.

Princ neváhal, vzal střevíček a vydal se krásnou neznámou hledat. Jel na statek  a každé dívce vyzkoušel  střevíček, ale nikomu nebyl, protože byl tak maličký. Princ byl zoufalý, a tu macecha vycítila svoji šanci. Dala své nejstarší dceři závoj, aby ji nemohl  princ poznat. Poručila zapřáhnout a se svojí dcerou nasedly do kočáru. Jely jako o závod. Zmatený princ se za nimi rozjel. Macecha jela rychle a rychle a v tom  vjela do rybníku. Princ sundal  závoj a poznal, že to není tak krásná dívka, kterou hledá. Obě  tam tedy nechal a  odjel zpátky na statek .

Tam už na něj čekala Popelka v krásných bílých šatech. Princ jí vyzkoušel střevíček.  Ten jí padnul jako ulitý. Popelka mu dala poslední hádanku, na kterou princ již znal odpověď stejně jako na hádanky předchozí. A kde se vzaly ty překrásné šaty Ty byly přece z posledního, třetího oříšku. A byly to šaty svatební. Popelka a princ měli slavnou a veselou svatbu a žili spolu šťastně až do smrti.

 

 

Zpracovala: Valentýna Koutníková

 

 

spacer
  Back to main page Back to main